Běhací trénink v 16:30 na Homolce.

            Série oblastních závodů pokračovala 7. 5. a 8. 5. nedaleko Karlových Varů. Pořádající oddíl SKV zmapoval oblast mezi letištěm u Olšových Vrat a řekou Teplou, ke které se tento prostor docela prudce svažoval. Vrstevnic bylo na mapě víc než dost, ve střední části mapy jsme si mohli užít zajímavou hustníkovo-pasekovou oblast.

            Shromaždiště v prostoru Vítkovy hory nemělo chybu. Prolejzačky pro děti různých věkových kategorií, hřiště, trávníky, kryté posezení, hospoda s jídlem a pivem, záchody (ne toiky). I když tady by se jedna chyba našla. Na první dámské kabince chyběla uvnitř klika, což vzhledem k dalšímu otočnému uzavíracímu zařízení nebylo na první pohled patrné. No, zamklo se nás tam postupně několik. Někdo se dostal ven přelezením přepážky do vedlejší kabinky, někdo postupně potupně volal „haló“ až k „pomoc, pomoc“ (já).

O víkendu jsme vyrazili do rodného města Jana Amose Komenského, do Uherského Brodu, na dva české šampionáty, MČR ve sprintu a Mistrovství ve sprintových štafetách. Sobotní sprintový závod se konal v historickém jádru města, přilehlých parcích a hradbách. Postupy byly zpestřené o umělé ploty a zakázané prostory.

Informace o prvních letošních národních závodech

Naši mládežníci běželi poprvé v nových dresech a snad jim i přinesly trochu štěstí.  Sobotní klasika se povedla Fandovi K. v H21E, který běžel s GPSkou. Skončil na velmi pěkném 9. místě s časem pod 100 minut (na trati 13,9 km s převýšením 690 m a 20 kontrolami). Úspěšná byla i Karolína s Barčou v D20A (5. a 6. místo). My ostatní jsme si spíš užili pěkný les s hlubokými údolími a kopci či kopečky a až na Mirku V. v D50B jsme se umístili ve spodní polovině startovního pole.

         V dubnu pořádají orienťáci z Aše pravidelně dvojici závodů – v sobotu Aprílový závod a v neděli Ašský štít. Nejinak tomu bylo i letos, i když podle počasí to byl Aprílový závod spíš v neděli.

            V sobotu jsme si užili vytrvalý déšť a pěkných 5°C. Shromaždiště bylo na loučce kousek nad přehradou Bílý Halštrov hned u lesa. Naštěstí je v Aši zvykem (a vzhledem k počtu organizátorů i nutností) mít start a cíl prakticky hned na shromaždišti, takže jsme se mohli schovat aspoň do aut. Start kousek od parkoviště se mi letos docela hodil, povedlo se mi totiž v autě zapomenout buzolu a zjistila jsem to až v koridoru 1 minutu před startem. Naštěstí jsem mohla využít manžela jako donáškovou službu.