V sobotu proběhlo v Čáslavi Mistrovství ČR ve sprintu. Začínali dorostenci a junioři (bez účasti LPM), následovaly hlavní kategorie D a H21 (Kačka a Bára Šikovy a Jirka Valeš), závěr odpoledne patřil ostatním kategoriím včetně veteránských (Terka Kinkorová a Věrka Chvalová v D21A, Petr Weissar v H45, Šoupovi v D a H50).

            Počasí nám přálo, takže nevadilo, že organizátorům z LPU na poslední chvíli zkomplikovala jiná akce možnost využití krytého shromaždiště. Z krásného fotbalového trávníku se dobře sledoval závěr závodu a doběh po oválu, po kterém se před lety proháněla Jarmila Kratochvílová nebo Lída Formanová.

            Startovní koridory nás odvedly několika ulicemi skoro až o dva bloky dál, takže v těch jsme se opravdu nenudili a přesunovali jsme se pěkně poklusem. Mapa byla obrovská, ale naštěstí byly připravené popisky i mimo mapu.

            Delší tratě začínaly v historickém centru, ale dost rychle pokračovaly kolem rybníka na jih přes jakýsi lesopark a čtvrť s rodinnými domky do sportovního areálu. Konec byl divácký, protože z hřiště bylo možné částečně sledovat závěrečný pytlík ve svahu nad areálem. Kratší tratě měly polovinu kontrol v historickém centru, pak vedly kolem rybníka ze severu a končily ve sportovním areálu a svahu nad areálem.  

            Loňské mistrovství v Táboře nastavilo laťku dost vysoko, kterou o dost menší centrum Čáslavi nedokázalo překonat. Nejúspěšnější z LPM byly Terka a Věrka v D21A s 6. a 8. místem, ostatní jsme se umístili ve spodní polovině.

            Organizačně vše klapalo, nenastal žádný zádrhel.

            Neděle patřila nejmladší disciplíně – sprintovým štafetám. Centrum bylo těsně za řekou, v části Pardubic Polabiny. Bylo velmi hezky připravené, všude bylo blízko, nebyl problém sledovat start, předávku, divácký úsek i doběh, i zázemí jako občerstvení, WC nebo mytí. Celkově nás na shromaždišti bylo poměrně málo, protože závodníci mistrovských kategorií DH18 a 21 byli v karanténě, a veteránské kategorie byly čtyři - DH140, 180, 220 a 260. Žádné další typu MIX organizátoři nevypsali.

            Sprintovou štafetu tvoří 2 ženy a 2 muži, přičemž první a poslední úsek běží ženy, údajně proto, že jsou větší nerváci, takže se dá předpokládat dramatičtější průběh. Toto pravidlo letos potvrdila výjimka, protože vítězná štafeta PHK s klidem vedla o parník od 1. úseku.

Mistrovské kategorie měly letos na trati (pro mě nový) hmyzí rozdělovač. Po motýlkovi přišla na řadu beruška, která některým závodníkům zamotala hlavu tak, až byli disk. Tratě nevedly pouze sídlištěm mezi domy, ale v úvodu a závěru závodu se dalo bloudit i mezi stromy. Mezi Labem a sídlištěm je několik slepých ramen řeky obklopených takovou stepí a buší.

Ze závodníků LPM jsme vytvořili pouze 2 štafety. Překvapivě úspěšnější jsme byli my veteráni, přestože to pro nás byla premiéra, tři ze čtyř nejsme žádní rychlíci a ten jediný rychlík přehlédl v mapě kontrolu a vracel se pro ni. Ale hlavní cíl – doběhnout a nedisknout, se nám povedlo splnit.

stránky závodu: http://lpu.cz/mcr19/