Závěrečné závody letošního oblastního žebříčku uspořádal MLOK s centry ve Valech a v Drmoulu.

Sobotní závod byla klasická klasika na mapě Balbín přejmenované na Srnčí hřbet. Nikdy se mi tam extra nedařilo a ani tento závod nebyl výjimkou. Navzdory tomu (a díky absenci značného počtu soupeřek) jsem stála na stupních vítězů, ale tentokrát jsem se za to docela styděla.

Už na 1. kontrolu jsem vyrobila paralelní chybu a třeba i Kačka v D12 (které běžela poprvé ve svém životě) mi na ní dala minutu. Vzápětí jsem se značně odchýlila na postupu na 2. kontrolu, ani 4. kontrolu jsem netrefila optimálně, na 5. kontrolu jsem pro změnu nezvolila ideální postup, ale prodírala jsem se buší u potoka, na 8. kontrolu jsem se prošla po kotníky v bažině, ale hned jsem si umyla boty v potoce a takto jsem pokračovala defacto až do cíle. No aspoň že bylo krásné počasí, nemusela jsem do těch největších kopců a místy byly i cesty.

Kromě Kačky, která si vyzkoušela kategorii D12 a hned v ní porazila 14 soupeřek, byla sobota ve znamení 3. míst a snad si je ostatní zasloužili víc než já. Bronzový byl ještě Petr v H21, Věra v D65 a Eda v H65.

Nedělní závod byl dost neklasický, hodně jsem se na něj těšila a celkové předčil všechna očekávání. Byla to skvělá tečka na závěr oblastní sezony. Také zajímavý tip na to, jak si poradit s relativně malým a placatým prostorem u rybníka Lido nedaleko Drmoulu.

Pořadatelé tento závod vtipně a trefně pojmenovali „závod jednočlenných štafet“. A užili jsme si vše, co ke štafetám patří. Hromadný start, farstované tratě, výměnu mapy, skvělé komentování, okamžitý přehled o umístění v cíli.

První vlnu startu tvořily ženské kategorie. Hned po startu na louce mi prakticky všechny závodnice utekly, ještě než jsem vběhla do lesa. Moje očekávání, že se v lese budu prodírat houfy lidí a uvidím nepřeberné množství kontrol, se nenaplnilo. Během chvilky jsem bloumala v lese prakticky sama a nějak se nemohla srovnat s měřítkem 1 : 5 000. První kontrolu jsem hledala 7 minut, pak jsem se nějak srovnala a začalo to rychle přibývat. Pravda, skoro pořád jsem aspoň trochu přebíhala a sběrku jsem tedy přeběhla dost, ale nakonec jsem na louce odhodila mapu, vzala si druhou na další kolo a znovu jsem mazala na známá místa. Chybovala jsem o dost méně, v rovinatém terénu jsem i běžela, takže jsem nečekaně dosprintovala na 2. místě (o 5 sekund za mnou Regina).

Nyní mě čekala druhá zábavná část dnešního závodu – divácká. Během pár minut startovala druhá vlna – mužská s neskutečně dobře zvoleným hudebním doprovodem. Celé to bylo dost vtipné a divácky vděčné. Pořád se něco dělo a bylo na co koukat. Během relativně krátké doby se začali vracet závodníci z 1. kola, měnili mapy a vrhali se odhodlaně zpět do lesa. Ještě jsme si mohli vychutnat doběhy těch nejlepších v jednotlivých kategoriích a už tu byl start poslední – dětské- vlny.

Nejmladší závodníci rozhodně závod prožívali nejvíc, některým z nich dokonce rozhodl o posunutí v oblastním žebříčku. I proto byl doběh zvlášť v H12 dost dramatický, chvíli to vypadalo, že o umístění nebude rozhodovat pořadí doběhu, ale to, komu se dřív povede nacpat čip do cílové krabičky (kterou držela pořadatelka Stáňa a v tu chvíli jí šlo skoro o život, kluci se na krabičku vrhli jako smečka).

Ke spokojenosti s posledním oblastním závodem jistě přispěla nejen nečekaná atraktivita „štafet“, ale jistě i pěkné zázemí, dobrá organizace, úžasné počasí a spoustu pěkných výsledků „lokoťáků“. Kromě 1. místa v D21, o které se zasloužila Věrka, je třeba vyzdvihnout i 4. místo Míry Č. v H35 (o několik málo sekund). No, a ještě bylo několik 2. míst: Kamila (D35), Kuba (H10), Šimon (H12) a Jirka (H55). Pro odměnu si přišli i naši nejmenší závodníci v HDR a liniích.

http://janashow.rajce.idnes.cz/Oblastni_zebricek_MLOK/