V dubnu pořádají orienťáci z Aše pravidelně dvojici závodů – v sobotu Aprílový závod a v neděli Ašský štít. Nejinak tomu bylo i letos, i když podle počasí to byl Aprílový závod spíš v neděli.
V sobotu jsme si užili vytrvalý déšť a pěkných 5°C. Shromaždiště bylo na loučce kousek nad přehradou Bílý Halštrov hned u lesa. Naštěstí je v Aši zvykem (a vzhledem k počtu organizátorů i nutností) mít start a cíl prakticky hned na shromaždišti, takže jsme se mohli schovat aspoň do aut. Start kousek od parkoviště se mi letos docela hodil, povedlo se mi totiž v autě zapomenout buzolu a zjistila jsem to až v koridoru 1 minutu před startem. Naštěstí jsem mohla využít manžela jako donáškovou službu.
Sobotní postup na 1. kontrolu leckoho překvapil, vybíhalo se úplně jiným směrem, než sváděla cesta s výchozím lampiónem. Kromě toho jsme měli první polovinu závodu do kopce, vzhledem k tomu, že jsme startovali pod kopcem. V dešti se docela špatně mapovalo, zvláště veteránům. Kromě mokrých a zamlžených brýlí bylo trochu problémem i měřítko 1:15 000. Přece jen nás v poslední době většina klubů rozmazluje mapami 1:10 000. I v těchto nepříznivých podmínkách jsme obsadili pěkná nebo aspoň slušná místa – a to jsou veteránské kategorie v oblasti ty početnější. Tak v D35 byla Iva 5., Jana B. 6., mně (Janě Šou) se v D45 zadařilo 2. místo, Věrce B. v D65 také 2., Vašík v H35 skončil na nepopulárním 4. místě, taktéž Vašík st. v H65 a Karel v H45 byl 6. Závody v Aši si vyzkoušeli i naše nejmladší naděje, v HDR Fanda, Filip Č. a Štěpánka, v H12 Martin Š. a Pepík.
V neděli bylo přímo ukázkové aprílové počasí. Během několika málo minut se příjemné sluníčko schovalo, začal poletovat sníh, nepříjemně foukalo, vzápětí zase modrá obloha a jaro, než jsme se stihli ohřát, opět sněhová přeháňka a tak stále dokola. To vše za teploty 1°C. Naštěstí bylo nedělní shromaždiště tam, kde loni i předloni – kousek pod rozhlednou Háj u zrenovovaného sportovního areálu. Důležité bylo hlavně to, že jsme se mohli schovat do vyhřáté budovy, kde byly nejen splachovací toalety, ale i sprchy. Děcka se po závodě mohla vyřádit na dětském hřišti nebo si zahrát minigolf.
Nedělní tratě podle očekávání i slibu pořadatelů křížily ašské sjezdovky, takže kdo se po nich neproběhl v sobotu směrem dolů, tak si to mohl vynahradit v neděli směrem nahoru, bohužel (nebo bohudík) až v závěru závodu, protože jsme pro změnu startovali na kopci. Tratě si netroufám hodnotit, jednak jsem neviděla zdaleka všechny a jednak jsem stále v kategorii „amatér“. Se svou tratí jsem byla spokojená, mně vyhovuje, když mohu zvolit obíhačku, v terénu se obvykle dříve nebo později odchýlím až ztratím. Dokonce jsem měla i pocit, že si s mapou rozumím, a přestože není mapa úplně nová, mně tedy i seděla.
Nedělní závod je zároveň mezioddílová soutěž o putovní cenu Ašský štít a nádherný dort. Bohužel se týká kategorií DH10 až DH21, a tam jsme měli pouze 3 želízka v ohni (navíc u Martina a Pepy mluvit o želízcích…). Takže Kačka K., která přijela vyhrát nedělní závod v D10, nás samotná nezachránila a za 1. místo v HDR pro Filipa Č. se body nepočítají. Škoda, že není také nějaký pohár pro veteránské kategorie, tam bychom přece jen trochu bodovali. Skromně se pochlubím 1. místem v D45, zvítězila i Věra v D65, v H35 by bodoval Vašík za 6. místo a v H65 Vašík st. za 4. místo.
Nelitujeme, že jsme se vypravili do nejvzdálenějšího koutu západních Čech. Letos nás i potěšila rychlost zveřejnění výsledků i OB postupů v ORISU. Děkujeme a za rok zase nashledanou. Jana Šou
