Po loňském květnovém víkendu, kdy jsme (soudě podle ohlasů) úspěšně uspořádali dvojici štafetových závodů, jsme se rozhodli, že prostor a mapu využijeme ještě na letních třídenních závodech.
Část z nás pořádala větší závody poněkolikáté (např. závody B v Lomničce 2009, závody A, B na Sedmihoří 2013, letní vícedenní na Sedmihoří 2014), pro některé to byly první nebo druhé větší závody v roli organizátorů. Celkem se nás sešlo cca 35 pořadatelů, což při účasti 350 závodníků znamenalo luxusní průměr 10 závodníků na jednoho pořadatele.
Už tradičně jsme fungovali v několika sekcích. Sekce „parkování“ (hoši H35+family) byla výslovně pochválena závodníky za organizaci příjezdu nejen první, ale i oba další dny. Zároveň byli v pátek první na ráně, kteří to schytali od několika závodníků. Neumožnili jsme totiž dojezd aut z parkoviště až na 400 metrů vzdálenou louku na stanování. Většina závodníků však pochopila, že na prašné a úzké příjezdové cestě přes shromaždiště by mohly vzniknout nepříjemné komplikace, a věci (třeba i s využitím pořadatelské káry) si na louku přemístila bez auta.
Sekce „prezentace“ (Míra +Jana +Věra) pracuje ve stejném složení už dlouho, takže bez problémů zvládla nápor dohlášek do veřejných kategorií (a to třeba i čtvrthodinu před startem 00), a k domluvě s německými, ruskými či britskými závodníky využila část IT sekce.
V sekci „IT“ (Morlor +Kuba) se nově objevila naše nezávodící mládež, která pod vedením stoicky klidného Morlora pronikala do tajů dohlášek, změn čísel čipů, vyčítání apod. Největší problémy při vyčítání měly nové čipy, které si moc nerozuměly s naší vyčítací krabičkou. Někteří závodníci pak vyčítali několikrát (až mnohokrát). Výsledky jsme se snažili aktualizovat a tisknout cca po 10 minutách, aby měli závodníci okamžitý přehled (kromě toho, že mohli aktuální výsledky sledovat i na webu).
Sekce „shromaždiště“ (Kolečko +JanaŠou +Vašík +Jirka P) s neúnavným pracantem Vašíkem st. řešila hlavně přehlednost shromaždiště, vyvěšování informací, výsledků, komunikaci s ostatními sekcemi, dostatek odpadkových pytlů, případné drobné problémy s vodou v improvizované umývárce, pitnou vodu apod.
Jedna z nejpočetnějších sekcí „start“ (Karel +jeho dívky) si v neděli prožila premiéru při handicapovém startu. Organizaci běžného startu už mají zcela v malíčku, od vyčištění startovního prostoru od větví a klád přes vytyčení koridorů, komunikaci se shromaždištěm ohledně včasného vytištění a dopravení aktualizovaných startovek, až po zvládnutí startovních hodin, které nechtějí fungovat ještě 13 minut před startem. Stejně dobře jako loňskou novinku – start štafet – zvládli na jedničku i tu letošní – handicap.
Závody by se rozhodně nemohly konat, kdyby nebyli žádní stavitelé a žádní roznašeči. Páteční stavby zkrácené tratě se ujala Lucka +Tomáš. Podle ohlasů se 1. etapa hodně líbila. Na stavbu 2. etapy jsme využili Matěje z LPU (což je skoro jako LPM). I jeho krátkou závodníci chválili, jediným problémem pro některé byla délka. Přece jen je Matěj jednak eliťák, takže jeho norma je trochu jinde než u běžného orienťáka, jednak bylo v sobotu největší horko. Poslední etapu s handicapovým startem stavěl Petr S. Byla to pořádná klasika, podle ohlasů v cíli s dostatečným množstvím voleb, a líbila se. Naštěstí v noci na neděli sprchlo a ochladilo se, jinak by to pro mnoho kategorií bylo o dost náročnější. Sobotní vložený závod SMIK (závod s migrujícími kontrolami) postavil současný mistr světa v této disciplíně Jirka. Možnost si zazávodit využil i mnohaletý organizátor Mistrovství světa ve SMIKU Martin Sajal ze Slavie Praha a zde o tom napsal pěkný článek:
http://www.cestanahoru.cz/premiera-smiku-s-bezkontaktnim-razenim/
Druhou početnou sekcí byli roznašeči v čele s Jirkou. Na rozdíl od nás ostatních organizátorů se do lesa dostali mnohokrát, ale místa v bažinkách, kopřivách a na strmých svazích jsme jim moc nezáviděli. Nejvíc nás pobavil Fanda po roznosu kontrol na SMIK („ocenil“ zejména polohu 9A, B, C), kdy to vypadalo, že na tu devítku budeme muset povinně (když už ji tam stavěl). Paradoxně tam vůbec nikdo nebyl…
O pitný režim závodníků v průběhu etap a v cílech se vystřídalo vícero lidí, převážně párů, ať už Irena +Milan, Jana +Láďa nebo Adam +Lucka. Časově náročné bylo vyznačení liniové trati pro kategorii ZF, protože stavitelé se zvlášť v pátek a v neděli dost vyřádili a dětem trati hodně namotali, takže při závodě bylo co zkracovat. Šéfem minisekce byl Petr W.
S pořádáním vydatně pomáhaly i děti a mládež. Většina z nich i závodila, ale před závodem nebo po závodě třeba převáželi káru (někdy i s věcmi závodníků) z parkoviště na shromaždiště a zpět, rozstříhávali popisky na etapy nebo potvrzení o zaplacení parkování, kluci pomáhali s přečerpáním vody do umývárny a dívky při vyhlašování předávaly ceny. Nezávodící mládež se kromě pomoci v IT sekci využila i při stavbě linie nebo na občerstvovačce.
Poslední organizátorka Lucka V, o které jsem se ještě nezmínila, toho měla na starosti více. Navrhla a zařídila realizaci diplomů a cen – tašek s orienťáckou tématikou společně s dalšími cenami převážně jedlého a pitného charakteru. Zároveň je hlavní fotografkou závodů LPM, a na její fotografie ze závodů se už těšíme.
Pro většinu organizátorů intenzivní čtyři dny (od čtvrtka do neděle), pro ředitele Míru a několik málo dalších i pět nebo šest dnů (od středy do pondělí) uteklo jako voda, ale zážitků bylo jako za 14 dní. Doufáme, že závodníci odjeli spokojeni a zase se společně potkáme, třeba příští rok v Krušných horách 30. 5. – 31. 5. na závodech žebříčku A + B, které pořádáme společně s nejdeckým oddílem NEK.
odkaz na fotografie: https://janashow.rajce.idnes.cz/Tridenni_Tremosna_2019