První prázdninový víkend se více než dvacítka dětí a veteránů z LPM zúčastnila etapového závodu na Šindelové. Pořadatelé z BSO lákali v rozpise na bažinatý, zarostlý, místy kamenitý, seversky Šindelovský terén – podle části orienťáků „prostě krásný“. Já tedy mezi tuhle bláznivou skupinu nepatřím. Bažiny nemiluji, od cest očekávám, že po nich půjde běžet (ne že se jedná o poddruh bažiny) a nejsem nadšená ani z klacků pod nohama a borůvčí ke kolenům. Ale to bych musela vynechat polovinu závodů a to tedy zase ne!
Páteční etapa se běžela za pěkného počasí na mapě Teich a překvapivě se mi nezdála tak hrozná. Hned na 1. kontrolu bylo třeba překonat výživnou bažinu, takže jsem přestala řešit všechny další. Pak tak nějak plynul závod mezi hustníky, vodotečemi, kameny a terénními nerovnostmi, až tady byla schovaná sběrka a prodírání se nenápadnou pěšinou prošlapanou mezi borovým hustníkem do cíle. Někteří zkušení závodníci ji dokonce přehlédli a odběhli po liniových fáborcích. 1. etapa se nejvíce podařila rodině Bohuslavových (3. Vašík v H35, 2. Vašík v H65 a 3. Věra v D65).
Sobotní 2. etapa proběhla na mapě Favorit. To je moje nejoblíbenější část prostoru, protože se nejvíce blíží mé představě o lese. Místy jsou tam i cesty, po kterých se dá běžet. Závod měl dokonce i skrytou kulturní vložku, protože se leckdo dostal pod zámeček Favorit. Svah pod zámečkem je vykácený, takže jsme se mohli pokochat výhledem na soukromý objekt. Pro někoho bohužel však byla v kamenech umístěná diskutabilní kontrola 112. Mě ovšem nezarazilo, že jsem ji nenašla za výrazným kamenem (myslela jsem, že je chyba na mé straně) a pokračovala jsem tak dlouho, až jsem na ni narazila. Někteří renomovaní závodníci zde však závod ztratili, protože mysleli, že někdo kontrolu odcizil. I díky tomu se mohu ve 2. etapě pochválit za výsledek v D45 (2.), Mirka byla v D45 3. a Věra v D65 také 3. Ani ostatním se nedařilo špatně, leckdo obsadil nepopulární 4. místo.
Sobotní odpoledne chtěli pořadatelé zpestřit štafetami 3 x 3 (3 závodníci si zaběhli na střídačku každý 3 úseky). V kombinaci s počasím se jim to opravdu povedlo. Prakticky se začátkem štafet někdo nahoře zvedl stavidla a po celou dobu závodu lil shora na závodníky litry vody. Stany, oblečení, boty, vodoteče a hustníky byly mokré ještě druhý den.
Na závěrečnou nedělní etapu zbyla mapa Skřiváň, která je až na malý kousek prakticky totožná s Teichem. Start tentokrát nebyl za rohem, kousek jsme museli dojít po silnici. Postup na 3. kontrolu jsem opět pěkně pokazila, kousek po zarostlé cestě mi chyběl (nebo trpělivost), takže jsem zase koukala jako zjara, kde jsem, kde je kontrola atd…atd… Protože cíl byl přibližně tam, kde v pátek start, výživnou bažinu jsme tentokrát překonávali na závěr. A opět to bylo jedno, protože jsme stejně všichni byli mokří a špinaví. Poslední etapa se nám nikomu extra nepovedla, ale v součtu všech 3 etap to naštěstí nehrálo zásadní roli.
Na stupních vítězů jsme stály samé ženy – v D45 jsem skončila celkově 2. A poprvé jsem byla lepší než Mirka, která byla 3. V D 65 byla bronzová Věra. Špatné určitě nebylo ani celkové 5. místo Kamči a 6. místo Ivy v D35. Velkou pochvalu zaslouží i děti v HDR (Filip, Šimon, Fanda, Terka D. Mája a Kája a Áron) a Štěpánka s Kačkou D. v liniích, které se statečně popraly s těžkým terénem i počasím.